Rodinný Mainstreamový rozhovor
— Miroslav Pech, Mainstream, Carcosa, Rozhovory, Poviedky, horor, hudba, O rodičoch a deťoch, Honza Eraserhead Vojtíšek, Epocha hororu —
1. Ahoj Mirko. Nože, priblížil by si nám v skratke svoje spisovateľské začiatky?
Není to nic nového pod sluncem. Něco jsem zkoušel už jako dítě, pak v pubertě... Jak já říkám "na vážno" jsem začal psát asi ve čtyřiadvaceti, ale pořád to nebylo ono. Zlom nastal někdy začátkem roku 2013 s novelkou Napíšu Pavle, kterou jsem spáchal během třináctihodinového psacího maratonu. O půl roku pozdějc vyšla ve stejnojmenné knížce, ještě s novelkou Nákupák.
2. A boli medzitým aj nejaké súťaže, alebo aspoň e-publikácie?
Zúčastnil jsem se jen jedné soutěže. Bylo mi asi jedenáct a do Ceny Karla Čapka jsem poslal hororovou povídku Skřet. Skončil jsem asi na padesátém místě. Ale pozor, mezi dospěláky! E-knihy žádné. Ty mi začaly vycházet od minulého roku: Cobainovi žáci, Mainstream, Otec u porodu. Jsou samozřejmě i v tištěné podobě.
Pak jsou soutěže, do kterých mé knihy přihlašují nakladatelé. Osobně se v tom nijak neangažuju, psaní neberu jako soutěž.
3. Nedávno sa ma jeden autor s veľkým E. pýtal, že ako ide rodinný život s rolou otca a s písaním hororov, pretože on sám s tým bojuje. Zdroj tejto záludnej otázky smerovanej priamo k tebe je samozrejme tajný, no verím, že nejeden autor venujúci sa hororovému žánru má problém vysporiadať sa s touto dilemou.
Není to dilema, naopak, rodičovství je velmi inspirující. Problém je skloubit psaní, práci a rodinu. Přijde mi, že se můj život pořád zrychluje. Neustále bojuju s časem.
4. Okrem Mainstreamu ti nedávno vyšiel aj tvoj spomínaný román Otec u porodu. Obálkou mi ale strašne pripomína tvoj predošlý počin Cobainovi žáci. Otázkou ale zostáva, či je tá podobnosť len v obálke, alebo aj vo zvolenom žánri, vydavateľstve, ba či dokonca v samotnom univerze príbehu?*
Obě knihy vydal stejný nakladatel a obálku dělal stejný ilustrátor. Otec u porodu nebyl zamýšlen jako pokračování Cobainů, ale je pravda, že samotný vzhled knihy k takovému dojmu přímo vybízí. A jde tedy o pokračování? Nebudu to potvrzovat ani vyvracet. To ať si rozhodne každý sám.
5. Ty beťár jeden, no dobre. Ináč, niekde na internete si sa v rozhovore zmienil, že občas keď píšeš, vymyslíš najprv názov a až potom k nemu priradíš svoj textový útvar. Stáva sa ti to často?
Jestli si dobře vzpomínám, stalo se mi to u Mainstreamu a u Cobainů. A pak ještě u jedné zapomenuté povídky Sexy nekro karneval - ještě předtím se tak jmenovala písnička, kterou jsme napsali s kámošem. Dnes rovněž zapomenutá.
6. Doteraz však nechápem Mainstream... samozrejme ten názov! Prečo je V čom je Mainstream vlastne Mainstreamom?
Pár recenzentů už se to pokoušelo dešifrovat. Kniha vzbuzuje zvědavost, otázky... Ten název se dá skutečně vykládat ruznými způsoby. Sám se do toho pouštět nebudu. Každá kniha by se měla nějak jmenovat... Víc k tomu neřeknu.
7. Ty beťár beťársky, no dobre, čo už s tebou. Je tu ale ešte ďalšia vec a to tá, že Carcosa pridala k tvojej knihe aj niekoľko veľmi zaujímavých a znepokojivých poviedok. Podľa čoho ste vyberali tá Mainstreamová šestica o ktorú bolo Poľské vydanie ukrátené?
Opravdu jsem si je šetřil pro možnou povídkovou sbírku, ale pak jsme to probírali s manželi Žáčkovými a dohodli se, že jim ty povídky pošlu a kdyby za to stály, přihodí se k Mainstreamu. Myslím, že jsme vyřadili asi jednu. Druhou jsem chtěl vyhodit jen já, ale Milan s Táňou byli v přesile. Jo a pak jsem ještě jednu napsal přímo pro Mainstream.
8. Takže ktorú si chcel vyradiť, ktorú si napísal priamo pre Mainstream a kto sú to tí vaši manželskí poradcovia Žáčkovci? Ďalší Cobainovi žáci?
Chtěl jsem vyřadit Verunku, zdála se mi z celého souboru nejslabší. Paradoxně je z těch povídek zatím nejvíc chválena právě ona. Když se začínalo pracovat na redakcích, někdy začátkem letních prázdnin, napsal jsem Pedra Álvareze, tedy poslední text, který byl k Mainstreamu přiřazen. Manželé Žáčkovi jsou Carcosa.
9. To mnohé vysvetľuje. Čím teba osobne toto vydavateľstvo najviac oslovilo a ako vnímaš jeho budúcnosť a dieru na trhu, ktorú sa rozhodlo svojim pôsobením zaplátať?
Svým zaměřením. Že se rozhodlo vydávat hororovou literaturu. Ne sci-fi, fantasy... toho jsou mraky. Prostě horor. Navíc respektuju Milana Žáčka, chtěl jsem s ním spolupracovat. Přeložil k nám Ketchuma, Kinga, Barkera, Mathesona, Lovecrafta, Mellicka, Simmonse a fůru dalších. Taky spoustu autorů hnutí new weird... Budoucnost Carcosy vidím optimisticky. Postupně si najde věrné příznivce, kteří ji nenechají ve štychu. Ona nám na oplátku dá skvělou literaturu.
10. Tiež to vidím celkom optimisticky. Čo tak sledujem českú hororovú scénu, Poliaci a horory idú ruka v ruke, čoho dôkazom je i Mainstream sám. Ako to vlastne je s tebou, Poliakmi a ich hororovou literatúrou?
Je to pro mě polská... chci říct španělská vesnice. Znám jen pár tamních autorů, jejichž povídky přeložil Honza Vojtíšek pro Howarda: Radecki, Cichowlas a ještě asi dva další. Pak mám doma výběr z povídek Stefana Grabinskiho, autora první poloviny minulého století, ale zatím jsem si na něj nenašel čas. V Polsku vychází řada zahraničních i domácích hororistů, v tomhle směru jsou na tom podstatně lépe než my. Věřím, že i nás čekají lepší časy.
11. Zasadil si si na literárnom poli aj nejaký cieľ, ktorý by si chcel dosiahnuť?
Kdysi jsem chtěl psaním zbohatnout. Později jsem si řekl, že by bylo hezké se tím aspoň živit. Dneska se sám sebe občas ptám, proč vlastně ještě píšu.
Takže ne. Žádný cíl už nemám.
12. Tragické priznanie. A čo ďalšie ciele?
Pravdou je, že kromě rodiny je psaní tím nejlepším co mě v životě potkalo. Teď už má odpověď zas tak tragicky nezní, ne? A teď k těm cílům. Rád bych byl dobrým tátou. A zbohatl na psaní.
13. Dobrý táta bude stačiť. A čo hudba? Spomínal si nejaké hudobné texty a navyše pôsobíš ako sluchu zdatný človek o čom svedčia i Cobainovi žáci. Nie si jedným z nich?
Hudbu mám rád. Bývaly časy, kdy pro mě skoro nic jiného neexistovalo. Mívali jsme garážovou kapelu, hráli grunge, super období. V Cobainech je pár vzpomínek. Byla to hrozná divočina.
14. A ako sa volala tvoja kapela? Je možné nájsť na internete nejaké ukážky?
Není. Tenkrát jsme nahrávali na takový ruční kazeťák. Kámoš pak ty písničky hodil na cédéčko, sice ho mám, ale nešířím to. Jde o vzpomínku na něco, co už je dávno pryč. Moje první kapela se jmenovala Abstinenční příznaky. Druhá Ibogain.
15. Takže hudobná kariéra ťa neláka... alebo herectvo?
Chtěl jsem být muzikantem, ale chyběl mi výraznější hudební talent. Pro herectví jsem příliš šeredný. A taky neumím mluvit.
16. Okrem grungu a Kurta Cobaina máš určite obľúbený aj nejaký film, seriál, komiks, knihu, autora, či činnosť, s ktorou by si sa nám rád pochválil?
Ty jo, to by byl hrozně dlouhý seznam. Mám rád filmy a knihy různých žánrů. Až skončíme tenhle rozhovor, budu koukat na Noc s nabroušenou břitvou. Chystám se číst Lunapark od Richarda Laymona a Děti Halloweenu Briana Jamese Freemana a Normana Prentisse.
Tak jsem vyjmenoval samé horory, ale vážně, sleduju a čtu všechno možné. Mám rád příběhy.
16. Na Deti Halloweenu od Carcosy si budeš musieť ešte chvíľu počkať. Zatiaľ si budeš musieť vystačiť so svojimi. Koľko vás vlastne je?
Zatím je nás pět. Manželka, dcera, kocour, kočka a já.
17. Tak to je vás více než kolik prstú má můj kolega v práci. Z Mainstreamu je totiž poznať, že si taký otcovsky naladený autor, aj keď o obsahu sa to povedať nedá.
Deťom by som ich rozhodne neodporúčal. Otcovsky naladěný autor, to je hezké. Hodím si to do nějakého medailonku.
18. Ako si spomínal, tak Cobainovi žáci, či Otec u porodu sú knihy inšpirované tvojimi zážitkami, ale ako to je s Mainstreamom? Len mi netvrď, že si sa s manželkou podrobil genetickým pokusom, že ti ožil byt, že poznáš živého Kena, či niekoho kto trpí schizofrénnymi sklonmi a obžerstvom.
Ano, v těch dvou prvně jmenovaných lze opravdu vystopovat pár autentických zážitků. Přesto se nejedná o autobiografické knihy. Autobiografie neznámých lidí jsou vlastně dost zbytečné, většinou se totiž jedná o stejné tragédy, jakými jsme i my ostatní. Mainstream však v mé dosavadní bibliografii zaujímá dost zásadní místo. Zkusím to vzít od samého začátku. Pokud si dobře vzpomínám, bylo to nějak takhle: Kdysi jsme se s manželkou podrobili zvláštnímu genetickému experimentu...
Ďakujem za rozhovor. Zdolať toľko mainstreamových otázok nebolo určite nič jednoduché. Takže len pekne píš, inšpiruj sa a vychovávaj si novú generáciu, či už vlastnú, alebo nie. Hlavne nech sú to tvoji a nie Cobainovi žiaci. Bude z teba „dobrý“ otecko...
